S krédem, že „Cech klempířů, pokrývačů a tesařů ČR nejlépe reprezentují ti, kteří dělají poctivé řemeslo“, i v březnu pokračuje náš seriál věnovaný osobnostem střechařských oborů.
Zapálený pro řemeslo. Člověk, který ctí tradice a je na slovo vzatým odborníkem v práci se dřevem. „Martin Šnajdr dřevu obrovsky rozumí. Stačí jen, když o něm mluví, a už je vidět to nadšení a zápal,“ říká o Martinu Šnajdrovi, současném přednostovi Jihočeského regionu Cechu KPT ČR, jeho předchůdce Jan Matějíček z firmy Střechy Matějíček, s. r. o., Sezimovo Ústí. „A nejen to. Martin ctí tradice řemesla, navazuje na tesařské umění starých mistrů a je virtuózem v ruční práci se dřevem,“ dokresluje Jan Matějíček obraz člověka, jehož jméno má velkou váhu nejen mezi českými a slovenskými tesaři.
Kdy a jak jste začínal s podnikáním v oboru střech?
Řemeslo vykonávám od vyučení v roce 1997. S podnikáním v oboru střech jsem začínal v roce 2004, kdy mi byl živnostenský list v oboru tesařství vydán Krajským úřadem v Českých Budějovicích. Tou dobou jsem ještě pracoval v partě u pana Pečmana v Trhových Svinech jako tesař. Dělali jsme různou tesařinu, krovy, ještě sbíjené vazníky, podbíjení říms a tak dále. Na sbíjené vazníky byl specialista, pracoval jako vedoucí u dřevařských závodů.
Jaké největší obtíže se vám v profesi podařilo úspěšně překonat?
Vzhledem ke skutečnosti, že patřím do skupiny těch, chcete-li, později narozených“, musím svědomitě říct, že problémy nebo obtíže jsem ani neregistroval. K založení živnosti uchazeč o živnostenské oprávnění nic moc nepotřeboval, pouze zaplatil poplatek a stal se živnostníkem. Různé výpisy a náležitosti samozřejmě doložit musel, ale to je nutné i dnes. O vydání živnostenského listu jsem žádal s bratrem, který rovněž provozuje stejnou živnost dodnes.
Na kterou stavbu nejraději vzpomínáte a proč?
Staveb, které jsem realizoval, je nespočet, od drobných staveb nebo krovů po zámky a kostely doma i v zahraničí. První krov, kde jsem byl něco platný – u řemesla jsme odmala –, jsem stavěl s otcem a jeho parťákem již v roce 1996, to mi bylo 16 let. Tenkrát to byla dřevěná stodola v Žalticích, kde jsme na novou kostru stavěli již dvakrát svázaný starý krov. Vzpomínám si na dvojí značení krovu a hromadu spojů, které jsme museli znova poskládat a najít systém, jak to bylo postavené. Vzpomínám ale také na spolupracovníky nebo mistry, s nimiž jsem mohl pracovat, nebo na majitele objektů, pro které jsme stavěli. Mnozí z nich už nejsou mezi námi, přesto si je dodnes vybavuji. Vzpomínám si na některé stavební postupy, které používali, a na mnohá vyprávění nejen o řemesle. Tyto obrazy nebo vyprávění si ponesu s sebou až do hrobu.
Jak hodnotíte současný stav střechařských řemesel?
Současný stav řemesel je žalostný, nejenom u těch střechařských. Řemeslníci chybí ve všech oborech. Za tento stav si ovšem naše společnost, nebo jinak řečeno – my můžeme sami. Umožňujeme pracovat a podnikat v daném oboru osobám bez kvalifikace. Takoví řemeslníci neznají problematiku konkrétních částí díla, což se může projevit někdy hned, někdy po nějaké době na kvalitě prováděných prací. A v případě tesařských statických konstrukcí i na bezpečnosti stavby. Řemeslník, který v minulosti mohl řemeslo vykonávat, byl vždy řádně vyučen. Nové stavby nebo krovy mohl stavět jenom tesařský mistr, který se prokázal osvědčením o složení mistrovské zkoušky. Ten, kdo mistrovskou zkoušku nesložil, mohl provádět pouze opravy krovů a stavět lešení (pozn.: dáno legislativně – Tesařská příručka r. v. 1929). Jak prosté. Měli bychom hned učňovské školství na nohou a dostatek kvalifikovaných spolupracovníků. Projekt dílčích kvalifikací oboru tesař již probíhá.
Celý rozhovor s Martinem Šnajdrem si můžete přečíst v březnovém vydání časopisu Střechy-Fasády-Izolace. Objednat je lze formou předplatného nebo v online verzi na Floowie.cz, kde najdete také archiv časopisu.