Odborníci z VUT se zaměřili na výzkum historických cihel

22. 9. 2020

Odborníci z Fakulty stavební Vysokého učení technického zmapovali 99 historických cihelen v Brně a zjistili například, že jimi byly obsypané svahy Kraví hory. Na nové výstavě, která je od 16. září umístěna v expozičních prostorech mezi fakultními budovami B a E v ulici Veveří, představují třeba pálené cihly s otisky zvířecích tlap nebo bosých ženských nohou.

Pálené cihly se jako stavební materiál začaly v Evropě rozmáhat v 11. století, od 13. století nastal boom i v Brně. Dnes se přesto v moravské metropoli žádná cihelna nenachází. „Myslím si, že to, co v Brně bylo v 19. století, máme zmapováno dokonale. Brno mělo dřív dobré zdroje cihlářské hlíny. Podél ulice Úvoz a na svazích Kraví hory byla jedna cihelna vedle druhé. Mnoho Brňanů asi zná Kohnovu cihelnu, což byl velký areál mezi Štýřicemi a Bohunicemi a dodnes jsou tam jako pozůstatky po těžbě jílu vidět typické svahy. Tisíce lidí každý den navštěvují nákupní centrum v Králově Poli, které leží v údolí vzniklém jako dobývací prostor bývalé cihelny. Stejně tak stadion za Lužánkami,“ uvedl k tématu historických cihelen vedoucí výzkumného projektu Ondřej Anton z FAST VUT.

Ve vitrínách na fakultě ukazují výzkumníci pouze zlomek bohaté sbírky. „Všechny upoutá cihla s nápisem SEX. Archeologové objevili ve Vídeňské ulici řadu cihel označených SE, což jsou podle všeho iniciály pánů Spitze a Ehrenfesta, majitelů cihelny. Kromě iniciál se v té době doplňovaly cihly číslovkou, která označovala číslo formy, aby mohli dělníci vykázat, kolik jich vyrobili. Všechny řady byly popsané arabskou číslicí a už v 19. století asi někomu připadalo vtipné, když desítku napsal římskou číslicí,“ popsal vedoucí projektu jednu z kuriozit.

Zajímavější cihly jsou ale podle něj ty, které odborníkům přibližují život tehdejších obyvatel. Tím, že se cihly nechávaly dlouho schnout na slunci, často za hradbami města, tak se po jejich nezaschlém povrchu občas prošla kočka nebo prase. Vedle trvalých zvířecích otisků se vyjímá i otlačená ploska lidského chodidla. „Naše nejmilejší cihla z 18. století má na sobě otisk bosé ženské nohy, která je deformovaná celoživotním nošením špičaté obuvi, což byla v té době výsada horních deseti tisíc. Nějaká dáma z vyšších vrstev měla potřebu se zout a otisknout do jedné z cihel svoji nohu. Je s tím asi spojený nějaký příběh, který zůstane navždy tajemstvím,“ doplnil Ondřej Anton.

Brněnští odborníci navíc ověřují, zda jsou staré cihly použitelné v případě rekonstrukcí kulturních památek. „Používáme především elektroakustické metody, mezi které patří ultrazvuk a rezonanční metoda. Díky tomu poznáme kvalitu cihly a odhalíme případné vnitřní vady, aniž bychom cihlu zničili,“ vysvětlil výzkumník Petr Cikrle, který se s kolegy podílel i na obnově cihlového mostu poblíž Mikulova.

Zdroj: Tisková zpráva VUT

Facebook
Twitter
LinkedIn
WhatsApp
Email