Pokud člověk chce, může se i v řemesle posouvat do výšin. Říká Lukáš Rubek, který je zástupcem již třetí rodinné generace klempířů. V Perštejně, což je obec na pomezí Karlovarského a Ústeckého kraje, vede firmu Kleizol, ve které zúročuje zkušenosti sbírané odmalička hlavně díky tátovi, ale sleduje i nové trendy, se kterými přicházejí na trh přední výrobci plechových krytin.
Klempířem byl jeho táta i děda, a přestože on sám nešel do učení, ale vybral si automatizační systémy na průmyslovce, k řemeslu měl díky rodinné tradici vždycky blízko. „Taťkovi, který začal naplno podnikat v roce 1992, jsem zhruba od deseti let pomáhal v dílně a dá se říct, že od té doby jsem u řemesla skoro pořád,“ říká Lukáš Rubek, jehož cesta ke klempířině byla přece jen trochu klikatá.
„Bylo období, kdy jsem po škole pracoval jako programátor a s tátou dělal jeho brácha. Když taťka zůstal sám, dal jsem v práci výpověď a začali jsme dělat spolu. A tak se před deseti lety stal z programátora klempíř,“ líčí s úsměvem řemeslník, jehož inspirací byly staré knížky po dědovi, ale i moderní platformy sdružující a podporující kvalitní klempíře v klubech či odborných skupinách.
„Právě díky nim jsem asi před sedmi lety objevil kouzlo falcovaných střech a veškerých klempířských detailů. Musím říct, že nejvíc pro mě znamenalo setkání s firmou Prefa. Docela mě překvapilo, že v řemesle se může člověk sám posouvat do úplně jiných výšin. Ale jenom tehdy, když chce. Opravdu moc se mi líbí možnost samostatného kariérního růstu a výměny zkušeností s těmi nejlepšími. To je super,“ pokračuje Lukáš Rubek, kterému na programátorské židli taková možnost chyběla.
Celý článek si můžete přečíst v říjnovém vydání časopisu Střechy-Fasády-Izolace, které je k objednání formou předplatného nebo v online verzi na Floowie.cz, kde najdete také archiv časopisu.