Nouzové, pojistné nebo bezpečností či havarijní. Způsobů pojmenování je mnoho, ale princip a důvod zůstávají u všech stejné, a to odvést v nepříznivých případech srážkovou vodu co nejrychleji ze střechy. Přívalové deště jsou v dnešní době častějším jevem, hlavně o větších intenzitách. A pokud přihlédneme k faktu, že pravidelná údržba (nejen střech) není oblíbenou činností nikoho z nás, zvyšuje se tím riziko zaplavení na úroveň statické odolnosti nosné konstrukce. Je tedy zapotřebí k odvodnění přistupovat již od samotného návrhu s respektem. Přesto v praxi vidíme, že tomu tak není.
Základním pravidlem pojistných přepadů je jejich konstrukční provedení. Přepad by měl být co nejkratší a bez jakékoliv překážky, čili je vyžadována absence ochranných mřížek. Těmito dvěma základními požadavky na konstrukční provedení zajistíme rychlé a bezpečné odvedení dešťové vody ze střešní konstrukce.
Tato pravidla platí ovšem v případech, kdy je přepad veden přes atiku. V situacích, kdy je pro nouzové odvodnění využit nástavec ve střešní vpusti, je z logiky věci náročné dodržet krátký svod, tím by se ovšem měla zvýšit dimenze (optimálně 125 mm). V návaznosti na průměr, respektive rozměry pojistných přepadů se návrh provádí na základě vzorců uvedených v platné legislativě ČSN 75 6760 a přihlíží se na počet prvků určených pro hlavní odvodnění.
U podtlakových odvodnění je osazení pojistných přepadů povinné, a proto můžeme pozorovat u větších objektů, jako jsou například obchodní domy, nepatrné obdélníkové tvary na obvodových zdech v místě střechy. Jedná se právě o hranaté pojistné přepady. Naopak u gravitačních jsou pouze doporučené. Nikde by neměla nastat situace odvodnění pouze jedním místem, a především pak u ploché střechy. Raději se již od projektů využívá více prvků pro hlavní odvodnění v podobě střešních vpustí či chrličů. Přestože v legislativě dohledáme podmínku o doplnění pojistného přepadu v případech, kdy je hlavním prvkem chrlič.
Samostatnou kapitolou je výška osazení nad úrovní hlavní hydroizolační vrstvy. Ačkoliv existuje pomocná linie pro určení maximální možné výšky, je potřeba k výškovému usazení přistupovat individuálně případ od případu. Záleží především na samotném spádování ploché střechy, na přizpůsobení okolí stavby a možnému vyústění apod. Jediným optimálním klíčem je, aby pojistný přepad byl druhým nejnižším místem pro odvod srážkových vod a výška zatopení neohrožovala statiku střešní konstrukce.
Komerční sdělení TOPWET