Zrekonstruovaná historická budova Národního muzea, která byla pro veřejnost uzavřena v roce 2011, se opět otevře 28. října k výročí 100 let založení československé republiky. Zároveň to bude 200 let od založení muzea.
Ze stavebního hlediska se jednalo o jednu z nejrozsáhlejších rekonstrukcí, které kdy byly realizovány. Mimochodem, věděli jste, že uvnitř muzea musely po celou dobu oprav zůstat kostry plejtváka, slona a žirafy ze zoologické expozice? Vzhledem k jejich rozměrům je zkrátka nebylo možné dostat ven.
To však rozhodně není jediná zajímavost spojená s rekonstrukcí novorenesanční budovy, která se nachází na horním konci Václavského náměstí a která byla postavena podle návrhu Josefa Schulze a otevřená v květnu 1891.
Hlavní budova Národního muzea byla jediným podobně významným objektem v Praze, který nikdy neprošel renovací. Během více než století se přitom budova musela vypořádat nejen exhalacemi, které zbarvily do šeda její kdysi světlou fasádu, ale i následky stavby metra, intenzivní dopravy nebo škod, které na ní v květnu 1945 zanechala letecká bomba nebo v srpnu 1968 kulky okupačních vojáků.
Příprava trvala 5 let
O nutnosti rekonstrukce se hovořilo už od poloviny 90. let, kdy tehdejší ředitel muzea Milan Stloukal upozorňoval veřejnost i politiky na katastrofální stav budovy. Situace se ale začala měnit až za jeho nástupce, současného šéfa muzea Michala Lukeše, který do funkce nastoupil v roce 2002. Na jaře 2006 poslanci a vláda souhlasili s uvolněním peněz z Fondu národního majetku na rekonstrukci a konečně se mohly rozběhnout přípravy.
Předtím, než do budovy mohli přijít stavbaři, se musely vystěhovat miliony sbírkových předmětů, přesun a další přípravné práce zabraly pět let. Poslední návštěvníci zavítali do muzea v červenci 2011.
V srpnu 2012 začalo muzeum chystat výběrové řízení na dodavatele rekonstrukce. Teprve v květnu 2013 ovšem mohlo muzeum vypsat otevřené výběrové řízení na opravu, jejíž náklady se odhadovaly na tři miliardy korun včetně DPH. O zakázku se ucházelo sedm firem, vítězně z tendru vyšlo Sdružení M-P-I Národní muzeum (Metrostav, Průmstav a IMOS Brno) s cenou zhruba 1,6 miliardy včetně DPH.
Vyhlášení vítěze tendru a později i uzavření smlouvy s vítězným sdružením firem ale několikrát odložila rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ke kterému se odvolali někteří neúspěšní uchazeči. Rekonstrukce začala poté, co stavbaři 20. dubna 2014 budovu oficiálně převzali, zhruba o rok později, než počítal původní harmonogram. Hotovo mělo být v půli října 2018, ovšem bez expozic.
Nejdramatičtější událostí rekonstrukce byl požár, který vypukl na střeše v únoru 2016. Oheň, jenž řadě lidí připomněl ničivý požár Průmyslového paláce v říjnu 2008, se ale podařilo rychle uhasit. Kritiku od některých odborníků i laiků si pak vysloužil způsob, jakým byly opraveny stopy po sovětských kulkách ze srpna 1968. Zatímco dříve byly světlé opravené části oproti tmavé fasádě jasně vidět, nyní jsou na očištěném povrchu prakticky neznatelné.
Obavy měl už Neruda
Příznačné je, že na stavu historické budovy vždy záleželo řadě známých osobností veřejného života. Například již na konci 19. století se někteří velmi kriticky stavěli k tomu, že vzhledu nového muzejního paláce škodí tehdy všudypřítomný kouř z kamen a továren. „Půjde-li to tak dál, bude za pět let vypadat jak uvnitř komín a sbírky v něm jako prasata venkovského udění,“ posteskl si slavný básník Jan Neruda.
Což o to, kouř z kamen a továren už je spíše nostalgií. Velkým zdrojem znečištění se však v samém středu Prahy stala doprava. Národní muzeum je od okolí de facto odříznuto zásadní dopravní tepnou, kterou je tzv. severojižní magistrála, která byla zprovozněna v roce 1978. Budova začala trpět nadměrným hlukem, nebezpečnou prašností a stálou vibrací. Po roce 1989 získala sice původní adresu na Václavském náměstí, ale problém dálnice není dosud uspokojivě vyřešen.
Jak kontrastně se charakteristika stavu prostředí budovy v naší době liší od instrukce zemského sněmu z roku 1864, která požadovala, aby muzejní budova stála na místě, které by „od středu města nebylo příliš vzdálené, avšak přece tiché a klidné, ze všech stran svobodné a přístupné“ a „jehož čistota a klidnost proudem života všedního příliš rušena býti nemá“…
Zdroj: archiweb.cz a nm.cz