Na weBU časopisu střechy-fasády-izolace „otevíráme“ nejzajímavější reportáže a rozhovory, které byly v minulých letech publikovány v tištěných vydáních.
O rekonstrukcích různých kostelních věží jsme na stránkách našeho časopisu psali nejednou a obdivovali jsme přitom zručnost starých mistrů i jejich současných pokračovatelů. Oprava věže na kostele Svatého Martina v Petrovicích u Karviné však byla zcela jedinečná. Zajímá Vás v čem? Tak čtěte dál a posuďte sami.
Protože už dříve realizovali některé zajímavé památkově chráněné stavby, z nichž zmiňme alespoň kostel Neposkvrněného početí panny Marie v Olomouci, dále kostely v Bílé Lhotě, Kopřivné, Brodku u Přerova či Citově, byly jejich reference dostatečným argumentem pro to, aby jim byla nabídnuta účast ve výběrovém řízení. Uspěli a získali zakázku na kompletně novou věž. Ta původní byla z roku 1899 a složili se na ni tehdy všichni petrovičtí. Každý přispěl, čím mohl, a podle toho taky konstrukce vypadala. Z doneseného materiálu, ve kterém nechyběla ani kulatina z tradičních sušáků na seno, byla věž „slátána“ dohromady. „Když jsme krov poprvé viděli,“ říká zástupce firmy Lukáš Kuchařík, „kroutili jsme hlavami, protože bylo zřejmé, že dřevo už bylo předtím použito jinde. Dělat repliku takové konstrukce, to byla výzva! Ale nezůstalo jen u toho, rozsah prací se postupně navyšoval i o další položky jako zhotovení nového kříže, repasi makovice či nové dubové okenice na zvonici výměnou za dřívější smrkové.“
Kromě technických komplikací přibyly i ty organizační. Nejsou lidi… „S řemeslníky je v dnešní době problém. Snažíme se mít ve firmě stabilně pět partií po třech a abychom toho dosáhli, přesvědčujeme lidi v důchodovém věku, aby zůstali. Zkoušeli jsme to i jinak a mívali jsme až pět kluků z učňáku, ale ani jeden u řemesla nezůstal,“ stýská si pan Kuchařík. V Petrovicích by bývalo bylo zapotřebí pět zkušených tesařů, kteří by se zde rozhodně nenudili. Jenže nebyli a taky časový harmonogram a stísněný prostor malého parkoviště před kostelem tomuto řešení nenahrávaly. „Rozhodli jsme se tedy pro cestu maximálního využití dřevoobráběcí CNC technologie Hundegger, zaměřovacího systému Leica a vysoce kvalitního ručního elektrického nářadí značky Mafell,“ pokračuje můj průvodce, „takto připravený krov zvládli sestavit mladí kluci pod dohledem jediného zkušeného tesaře. Ve využití nových technologií vidím řešení do budoucna, protože odborníků bude stále méně.“
Zručné tesaře zastal sice stroj, i tak se ale na stavbě objevily potíže, související s masívní výstavbou v loňském roce. Nenašel se totiž nikdo, kdo by postavil lešení. „Sháněli jsme lešenáře po celém Česku, ale v daném termínu nebyl žádný volný. Naději nám dali Slováci, kteří práci sice přislíbili, ale pořád ji oddalovali,“ líčí trable pan Kuchařík.
Nakonec jsme se obrátili na místního faráře Otce Tomasze, původem z Polska, jestli neví o někom u nich. A šlo to hned. Tomu se říká globalizace v praxi, když si připočteme, že obráběcí CNC stroj, který krov vyřezával, se nachází na Slovensku, stejně jako dřevo. „Jinak to nešlo,“ konstatuje Kuchařík, „protože v roce 2018 byl v Česku obrovský problém se vším. Například jsme měli na hale vyřezané krovy pro jiné realizace a stavební firmy nám volaly, ať počkáme dva měsíce, protože nemají cihly.“
Ale vraťme se do Petrovic. Popsané postupy ještě pořád nejsou tou hlavní novinkou, která zde byla použita. O ní opět hovoří pan Kuchařík: „Zhruba před dvěma lety jsme si pořídili software Sema pro navrhování a projekční zpracování dřevěných konstrukcí. Na následném školení nám pan Bartoš, majitel společnosti SemaCZ, s. r. o., představil i měřící přístroj Leica, který zvládne změřit tesařskou konstrukci z místa před objektem. Ubezpečil nás, že ze získaných dat dokáže navrhnout a projekčně zpracovat kompletní konstrukce krovu. V Petrovicích jsme se rozhodli, že této nabídky využijeme. Spolu s panem Bartošem jsme zaměřili hlavní věž kostela ve výšce 20 metrů. Pak už jsme se odevzdali do rukou techniky. Při zaměřování jsme prošli i vnitřní část hlavní věže, a to nás utvrdilo v tom, že jiné cesty není. Ze slátaniny všeho možného bychom nový krov klasickou cestou v termínu zkonstruovat nezvládli.“ Do týdne byly naměřené podklady zpracované do výrobní dokumentace, která byla konečným výstupem na obráběcí CNC stroj Hundegger. Vyrobené prvky byly sestaveny na hale nedaleko Olomouce s tím, že složená věž se převeze do Petrovic a jeřábovou technikou se vyzvedne a uloží na zděnou zvonici věže.
Při vyprávění vypadá celý postup idylicky, jenže stavba, to je vždycky mnoho nepřesností a odchylek. Není se tedy co divit obavám pana Kuchaříka: „Měli jsme samozřejmě obrovský strach, že krov na věž nesedne. Na druhou stranu jsme panu Bartošovi a jeho schopnostem věřili. Vyplatilo se to. Když jsme věž zvedli nahoru, tak sedla úplně na milimetr! Nic nebylo třeba dále upravovat. Utvrdilo nás to v tom, že při nedostatku zručných řemeslníků je spojení techniky a zručných rukou ta správná cesta, jak do budoucna dál stavby realizovat.“
Výroba na CNC stroji nejenže řešila nedostatek zkušených řemeslníků, ale ušetřila i spoustu času. V dílně odpadly potíže s počasím a bylo možno pracovat bez přestávky. Ve firmě Roofs.cz Group, a. s., tenhle benefit už sice znali z klasických dřevostaveb, ale sestavení krovů věže na hale pro ně bylo novinkou. U historických objektů totiž vždy vyráběli krovy na stavbě jako repliky. Pokud se i vám zdá, že není možné, aby stroj vytvářel složité ramenáty, pak se mýlíte. Hundegger zvládne téměř všechno. Tyto stroje jsou schopny si prvek otočit do potřebné polohy a vytvořit všechny čepy a dlaby. „Všechno do sebe krásně zapadá, navíc čepování a kolíkování je ideálním spojem na převážené konstrukce,“ chválí Kuchařík. „Pokud prvek přece jen není možné vyrobit na obráběcím stroji, přichází na řadu pásová pila Mafell a zručné ruce tesařů.“
Když jsem se jela do Petrovic podívat, vyzkoušela jsem si na vlastní kůži uzounkou cestu, klikatící se mezi domky až k samotné polské hranici, kde kostel stojí. Bylo obtížné si představit, jak se sem dostával jeřáb a po něm i valník s věží o rozměrech 5,1 x 4,7 m! I v tomhle mi udělal jasno můj průvodce: „V první řadě jsem hledal jeřábníka, který by měl zkušenost se zvedáním věží. Jeřáb se pak na místo dostal celkem v pohodě, protože v průjezdu u fary byl dostatek místa. Zato valník byl velkým oříškem. Kvůli němu se musela sundávat dopravní značka, střešní svod a i tak mezi domem a plotem projel úplně na těsno (obr. vlevo). Ve dvou místech dokonce zůstaly rýhy jako důkaz toho, že prostor pro auto byl těsný až příliš. Z haly se jelo s položenou věží, takže na výšku měla 4,7 m. Dole, před samotným výjezdem ke kostelu, bylo nutno věž postavit, aby její šířka byla co nejmenší, tedy 4,7 m. Zbylých 100 metrů jsme jeli s věží na stojáka.“ Přes všechna úskalí se podařilo dostat hotovou věž ke kostelu v požadovaném termínu, tedy před slavností, při které ji pan biskup Msgre. František Václav Lobkowicz posvětil. „To pro nás byla taková perlička na závěr realizace,“ uzavírá pan Kuchařík, „dobrá práce a pochvala od místních pak člověka upřímně zahřeje u srdce.“
Svůj názor na rekonstrukci kostela v Petrovicích připojil i Jiří Bartoš ze SemaCZ, který měl na starosti zaměření, zpracování konstrukce, přípravu dat pro CNC a montážní dokumentaci: Každé netradiční a atypické stavby jsou pro nás výzva a možnost ukázat, že Sema software není určen jen na ‚standardní konstrukce‘, ale nechají se v něm vytvořit i atypické a zajímavé věci. Protože Sema byla v počátku zaměřena a vyvíjena hlavně na tesařské konstrukce, je takováto kostelní věž parádní možností ukázat funkčnost softwaru v praxi. I v zavádění moderních technologií a propojení se softwarem je Sema dlouhodobě lídrem v oboru. Důkazem je první propojení tesařského softwaru s CNC strojem a světově první počítačem nakreslený a strojově vyrobený krov již v roce 1987. Zastoupení SemaCZ samozřejmě v programu také aktivně pracuje a zpracovává různé zakázky, případně pomáhá zákazníkům s jejich projekty, na které si třeba netroufají či z časových důvodů nestíhají, ale přesto zakázku nechtějí ztratit. To mne vedlo již před pěti lety posunout naše možnosti dále a k doposud používaným měřidlům jako pásmo a ruční dálkoměr jsem se rozhodl zakoupit 3D zaměřovací přístroj Leica 3D Disto. Mnoho lidí se divilo a považovalo tuto investici za ‚nenávratnou‘. Já jsem ale měl jiný názor a dnes mohu konstatovat, že se investice vyplatila a vrátila. Úspora času, přesnost a rychlost měření a propojení se softwarem pro zakreslení zakázky jsou činnosti, bez nichž si už takovéto akce opravdu nedovedu představit.
Ale vraťme se ke konkrétní zakázce v Petrovicích. Jak bylo uvedeno, stávající konstrukce věže kvůli zásahům z minulých let už nebyla ‚uchopitelná‘ pro repliku 1:1. Zachovali jsme tedy tvar věže a konstrukci uzpůsobili jak s ohledem na demontáž stávající věže, tak na výrobu, přepravu a montáž věže nové. Prvním krokem bylo zaměřit tvar a rozměry věže. 3D Disto je v tomto ohledu opravdu dokonalý nástroj. Přístroj jsme postavili dole, nedaleko paty věže, a provedli měření rozměrů a kontur ve výšcepřes 20 m pěkně ze země. Žádné lezení ve výškách nebylo potřeba. Přístroj navíc umožňuje přemístění přes ‚zabezpečovací body‘ s automatickým přepočtem koordinace, a tedy i navázáním na měření. Díky tomu jsme mohli přístroj dvakrát přemístit a prakticky jsme obešli věž dokola. Získali jsme tak viditelnost a potřebné zaměřené body ze všech čtyř stran. Celé to trvalo zhruba tři hodiny, i včetně prohlédnutí vnitřní konstrukce nahoře.
Zaměření jsme následně naimportovali do programu Sema a podle něj jsme provedli zakreslení konstrukce. Již z tohoto importu bylo patrné, že věž si ‚sedá‘ a je vůči obdélníkovému půdorysu již o několik stupňů ‚překroucena‘ – potvrdilo to tedy, že už je opravdu nejvyšší čas na rekonstrukci. Přenesený tvar jsme ‚zpravidelnili‘ a uzpůsobili na zaměřené rozměry. Ač to na první pohled nevypadá, půdorys věže je ve skutečnosti obdélníkový s rozdílem stran 30 cm a i na to tedy musela být konstrukce tvarově uzpůsobena, a to tak, aby pod horní částí věže spodní obdélník přecházel v pravidelný osmiboký tvar.
Další hlavní změnou v konstrukci bylo vynesení hlavních sloupů věže – z původního diagonálního provedení jsme zvolili dvojité křížové – nikdo totiž nevěděl, v jakém stavu bude uložení diagonál a zda nebude nutné jeho zpevnění. To by při montáži mohlo vše značně zkomplikovat a protáhnout čas jeřábu, což u takto velkého stroje znamená i značně navýšit nezanedbatelné náklady na jeho provoz. Pro křížové vynesení se připravily kapsy, a to díky rozměrovým informacím ze softwaru již dopředu před demontáží původní věže. I toto se ukázalo jako dobré rozhodnutí, neboť při následné demontáži se na rohu stavby uvolnil kus římsy. Také původní uložení bylo nejenom ve špatném stavu, ale každé v jiné výšce, podle tam původně uložených rozdílných trámů. Zabetonováním původních kapes se rohy římsy navíc zpevnily, ale hlavně se to mohlo provádět až po osazení věže nové. Důležitým bodem, na který bylo třeba myslet u přípravy konstrukce, bylo již zmíněné rozdělení na dvě části z důvodu montáže v hale a transportu na stavbu. Konstrukčně tedy byly vytvořeny dvě samostatné části, které pak u kostela montážníci nasadili na sebe a spojili dohromady. Nahoru již šla věž jako celek. Na spodní části u pozednicového věnce jsme udělali místo rohového plátu přeplátování pomocí úhlopříčného prvku. Opět tak došlo ke zpevnění rohu a tvaru, ale i následně to umožnilo do této části zakomponovat platle s oky, na kterých se celá věž při osazování jeřábem zavěsila.
Jakmile byla konstrukce odsouhlasená a dořešeny drobné připomínky, vyexportovali jsme z programu Sema výrobní data pro CNC stroj a výpisy materiálů pro objednání řeziva. Zároveň jsme vyselektovali krátké prvky, které velikostí neumožňovaly dostatečné upnutí ve stroji a bylo nutno je vyrobit ručně. Totéž platilo pro některé obloukové prvky, které se dořízly pásovou pilou Mafell. Zbytek pak už byl na Roofs.cz Group – doprava předvyrobených dílů, montáž na hale, oplechování větší části věže, nakládka a transport… O tom už se ale psalo výše.
Co dodat závěrem? Asi jen to, že moderní technologie jsou, jak to tak vypadá i budou do budoucna jedinou cestou, jak i nadále vytvářet a produkovat náročné tesařské konstrukce. Nedostatek kvalifikované síly a zručných mistrů řemesla, který je stále větší a větší, nám bohužel nedává jinou možnost. Pak už stačí jenom chuť do práce, kvalitní spolupráce a určitě se nebát nových technologií! Roofs.cz Group, a. s., je rodinná firma, kterou založil v roce 1999 otec pana Kuchaříka. Protože byl vyučený klempíř, věnovala se firma nejprve klempířským prvkům a pak se postupně rozvíjela. Nyní dodávají kompletní střechy, rekonstruují krovy na historických objektech a pro své zákazníky staví difúzně otevřené rámové dřevostavby z KVH profilů a moderní roubenky z BSH profilů.
Reportáž Aleny Georgiadisové původně vyšla v časopise Střechy-Fasády-Izolace č. 1/2019.