Dřevostavby v Česku (2): Z Ameriky až do Volyně

27. 12. 2024

Sametová revoluce přinesla vedle celospolečenských změn i dříve netušené možnosti z hlediska zdrojů informací a inspirace ve všech odvětvích lidské činnosti. S otevřením hranic se první dobrodruzi vydali na zkušenou za „velkou louži“, kde fascinovaně nasávali informace a know-how o možnostech použití dřeva ve stavbách. A právě tyto zkušenosti se po jejich návratu staly technickou základnou pro polistopadový rozvoj dřevěného stavění v Česku.

Dvakrát čtyři palce

Jedním z nich byl i Martin Růžička, který po návratu z USA založil společnost PENATUS a začal stavět dřevostavby inspirované americkým systémem „two by four“. Právě on patří mezi průkopníky amerického sloupkového systému dřevostaveb na českém trhu.

Název systému vychází z rozměru základního konstrukčního prvku, a sice fošen o průřezu 2 x 4 palce. Z nich je vytvořen nosný rám, který se dále oplášťuje deskami na bázi dřeva. Původně používané překližované desky byly u nás nahrazeny cenově dostupnější OSB-deskou. Podobným konstrukčním principem je potom vytvořen strop i krov, pouze dílce mají větší konstrukční výšku.

Jednoduchost, otevřenost a efektivita systému „two by four“ vedla k jeho postupnému rozšíření mezi další české výrobce, ale také ke vzniku bezpočtu různých variací. Přestože konstrukční princip zůstával, každá společnost měla potřebu dělat si to tak trochu po svém, odlišit se od konkurence a být alespoň v něčem unikátní. Původní myšlenka unifikace se tak zcela vytratila a potřebné náklady na technický vývoj, posuzování skladeb konstrukcí a požární atestace pohltily i největší výhodu amerického stavebního systému – cenovou výhodnost oproti stavbám zděným.

Stavba IZS Kunžak – hrubá stavba z beden od granátů (foto: Ing. David Vráblík).

„Dům do milionu“

Citovaný marketingový slogan rezonoval realitním a stavebním trhem na přelomu tisíciletí. A skutečně, kdo chtěl zaujmout, musel být schopen nabídnout rodinný dům s cenou pod jeden milion korun. Podíl realizovaných dřevostaveb se v té době pohyboval okolo jednoho procenta, takže dřevařský trh v podstatě neexistoval. Tato situace mnohdy vedla k hledání různých konstrukčních alternativ, z nichž některé mohou vyvolávat úsměv na rtech, ale přesto se staly nedílnou součástí historie dřevostaveb v Česku.

Tak jako třeba stavby z dřevěných beden od dělostřeleckých granátů, kterých se po zrušení Varšavské smlouvy a následném snižování stavů munice objevilo na našem trhu velké množství. Pořizovací cena jedné bedny o rozměru 118,5 x 38,3 x 14 cm se pohybovala od 10 do 30 Kč. Před použitím pro stavbu bylo nutné odstranit kování a také dřevěné víko, které následně posloužilo jako deska na zaklopení stropu. Bedny se skládaly na sebe a spojovaly vruty. V rozích a v místech větších otvorů se umisťovaly výztuhy z dřevěných hranolů. Okna se prováděla v modulu beden, takže stavba probíhala s minimální nutností úprav. Touto technologií bylo vystavěno několik tisíc domů, včetně větších developerských projektů, a také několik staveb občanské vybavenosti, z nichž uveďme například stanici Integrovaného záchranného systému v obci Kunžak, která svému účelu slouží dodnes.

Stavba IZS Kunžak – elektroinstalace na vnitřní straně „bedýnkové“ konstrukce (foto: Ing. David Vráblík).

Odvrácenou stranou jednoduchosti rámových dřevostaveb byl fakt, že tuto technologii přijaly i firmy bez patřičné kvalifikace a odpovědného přístupu. Často jen se základním povědomím (a někdy i bez něj) o konstrukčních zásadách sloupkového systému se vrhaly do realizací rodinných domů. Balík mokrých fošen z místní pily, paleta dřevotřísky a krabice hřebíků. I takto někdy začínala stavba. Následky byly často fatální nejen pro danou stavbu, ale i pro celý obor, neboť nic se nešíří rychleji než špatná reference. Dodnes si pamatuji na jeden ze svých prvních odborných posudků dřevěné konstrukce rozestavěného domu na Šumpersku. Překlad uložený na dvou centimetrech nebo otočené plátování vaznice, navíc v těsné blízkosti sloupku, byly jen některé ze zcela zásadních chyb. Investor nakonec zvolil zcela jiný stavební systém a lze předpokládat, že tuto svou zkušenost s dřevostavbou rozšířil minimálně po svém nejbližším okolí.

Rozestavěná dřevostavba v havarijním stavu.

Zkušenosti ze západní Evropy

Otevření našich hranic a postupný přechod na tržní ekonomiku umožnily i příchod zahraničních společností vyrábějících dřevostavby. Většina produkce jejich výrobních hal zpočátku směřovala do zahraničí, ale postupem času sílila snaha těchto firem, mnohdy s mnohaletými zkušenostmi, prorazit se svými stavbami i na místním trhu. Přinášely k nám západoevropský stavební standard a konstrukční řešení prověřená desetiletími. Jejich působnost na našem trhu měla ale ještě jeden zásadní dopad. V jejich halách a na jejich stavbách se vyučila nová generace stavebníků, která své nabyté zkušenosti využila při zakládání vlastních firem. Za všechny zmiňme rakouskou společnost ELK, která v jihočeském regionu odchovala celou řadu současných podnikatelů v oblasti dřevostaveb.

Výsledek „dřevostavby“, která byla v havarijním stavu (foto: Ing. Jakub Lukavec).

Vedle firem realizujících domy americkou technologií na staveništi postupně vznikaly ty, které prefabrikovaly celostěnové panely ve výrobních halách podle zkušeností ze západní Evropy. Obě technologie měly své reprezentanty a zastánce, mezi nimiž občas panovala mírná polarita. Přestože jak staveništní, tak i prefabrikovaný způsob výstavby mají své přednosti, další vývoj událostí přál spíše prefabrikaci.

Podobná polarita se v té době projevovala i mezi zastánci difúzně uzavřeného a otevřeného systému obvodových stěn. Jedni prosazovali řešení s fóliovou parozábranou, druzí používali místo parozábrany OSB desky a stěnu doplnili provětrávanou fasádou. Informací na trhu bylo najednou tolik, že pro nezasvěceného laika bylo takřka nemožné se v nich zorientovat a zvolit nejvhodnější řešení pro kvalitní realizaci jeho záměru.

Dřevaři, spojme se!

Rozdíly v kvalitě realizovaných staveb ze dřeva na tuzemském trhu a chybějící legislativa trápily naše největší výrobce zejména tím, že zhoršovaly povědomí o dřevostavbách obecně. Proto se v roce 2000 zhruba desítka společností dohodla na založení Asociace dodavatelů montovaných domů (ADMD). Prvním předsedou této organizace se stal Ing. Jiří Pohloudek, tehdejší obchodní ředitel společnosti RD Rýmařov. Asociace si dala za cíl systematicky pracovat na zvýšení povědomí o dřevostavbách, zejména mezi laickou veřejností. Dalším důležitým cílem ADMD bylo nastavení jednotných kvalitativních předpisů pro navrhování, výrobu a provádění dřevostaveb, které byly roku 2006 uceleny pod certifikaci Dokument národní kvality. Tuto náročnou certifikaci musejí splnit všichni členové bez výjimky. ADMD je od roku 2013 členem Evropského svazu dřevostaveb.

Pohled do výroby moderních dřevo-stavebních panelů (zdroj: NEMA).

Na Dřevostavby do Volyně

Nezastupitelnou roli v novodobé historii dřevostaveb v Česku měly a stále mají odborné vzdělávací akce, jako jsou konference a semináře. Tyto akce se v počátcích staly zdrojem inspirace a poznání a přinášely zprávy o aktuálním dění v oboru u nás a zejména v zahraničí. Průkopníkem mezi odbornými konferencemi se stal seminář Dřevostavby pořádaný každoročně v jarním období v jihočeské Volyni, a to už od roku 1997. Historicky první ročník vznikl s pomocí a odbornou záštitou švýcarských odborníků na dřevostavby Dipl. Ing. Hermanna Blumera, Dipl. Ing. Thomase Rohnera a bývalého absolventa volyňské průmyslovky Dipl. Ing. Gottfrieda Zelenky. Ti zajistili odbornou náplň prvního ročníku, ale s podmínkou, že se dalších ročníků zúčastní vyšší počet přednášejících z Česka. Cíl byl naplněn. Letošního jubilejního 25. ročníku konference Dřevostavby se zúčastnilo na 33 přednášejících a z toho šestnáct bylo z České republiky.

Dřevařské konference přirozeně nejsou hlavním posláním volyňské školy. Tím je samozřejmě vzdělávání studentů, ať už v rámci středoškolského nebo vyššího odborného vzdělávacího programu. Skvělou vizitkou školy budiž to, že je o jejich absolventy na trhu enormní zájem.

Ilustrativní graf zobrazuje podíl dřevostaveb na českém trhu v letech 1999 až 2012.

Podíl dřevostaveb narůstá

Český statistický úřad sbírá podrobná data mimo jiné ze stavebního sektoru a od roku 1999 eviduje i podíl zastoupení dřevostaveb mezi dokončenými rodinnými domy. Druhý díl našeho seriálu končíme symbolicky v roce 2012, kdy se procentuální zastoupení dřevěných domů poprvé přehouplo přes hranici 10 %. Na jakou metu se podíl dřevostaveb vyšplhal v dalších letech a jak vývoj v dřevařském sektoru ovlivnily nové materiály na bázi dřeva, popíšeme v příštím díle seriálu.

Autor: Ing. Jiří Skřipský

Ing. Jiří Skřipský
Vystudoval obor dřevěné konstrukce na VOŠ Volyně a Pozemní stavitelství na ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako obchodní ředitel ve společnosti NEMA. Ve své profesi i v osobním životě usiluje o popularizaci dřevostaveb a zvýšení povědomí o možnostech použití dřeva ve stavbách.

Literatura:
[1] RŮŽIČKA, Martin. Stavíme dům ze dřeva. Grada, 2007.

Článek původně vyšel v časopise Střechy-Fasády-Izolace č. 7/2024.

Facebook
Twitter
LinkedIn
WhatsApp
Email