NA WEBU ČASOPISU STŘECHY-FASÁDY-IZOLACE „OTEVÍRÁME“ NEJZAJÍMAVĚJŠÍ REPORTÁŽE A ROZHOVORY, KTERÉ BYLY V MINULÝCH LETECH PUBLIKOVÁNY V TIŠTĚNÝCH VYDÁNÍCH.
Dřevěné jeřáby sestrojené podle iluminace v Bibli Václava IV. a nákresů Leonarda da Vinciho předčily všechna očekávání. Rozluštit šifru Leonarda da Vinciho se hned tak někomu nepodaří. A stejně tak málo je těch, jimž se s odstupem několika století podařilo sestrojit na základě nákresů věhlasného renesančního učence funkční stroj a ještě ho s úspěchem použít v praxi. Člověkem, kterému se to díky letitým zkušenostem i obrovskému zápalu pro věc povedlo, je Petr Růžička, autor projektu repliky středověkého otáčecího jeřábu inspirovaného kresbami a plány z Codexu Atlanticus Leonarda da Vinciho.
Zmíněná funkční replika středověkého stavebního stroje, jediná svého druhu v Evropě, byla za obrovské pozornosti médií ještě donedávna používána při opravě střechy středověké věže Jakobínky na hradě Rožmberk. Rozhodně to však nebyl první jeřáb sestrojený tesařským mistrem, jenž při opravách kulturních památek výhradně používá dobové postupy a často i středověké technologie, včetně ručního opracování materiálu.
JEŘÁB INSPIROVANÝ ILUSTRACÍ V PANOVNÍKOVĚ BIBLI
První zkušenosti Petra Růžičky se zvedacími stroji sestavenými na základě dobových poznámek a nákresů se datují do začátku 21. století, kdy při stavbě dřevěného mostu (pozn. aut.: díky zvolenému unikátnímu stavebnímu postupu by si tato stavba zasloužila samostatný článek) použil jednoduchý, vlastnoručně sestrojený dřevěný jeřáb. „Říkám mu jeřáb A, protože byl v podstatě složen ze dvou žebříků,“ poněkud bagatelizuje mistr tesař svůj první počin u zříceniny středověkého hradu Krakovec. „Takové jeřáby tesaři používali ještě před druhou světovou válkou ke zvedání trámů. Na Krakovci se skvěle osvědčil, protože ve zdejším nedostupném terénu by jakákoliv moderní technika byla neúčinná a její provoz zbytečně nákladný.“
Speciálně pro danou příležitost vyrobený a stoprocentně funkční jeřáb zhotovený z ručně opracovaných prvků se tehdy stal předmětem zájmu laiků i odborníků. A to až do té míry, že hned následující jeřáb, tentokrát šlapací, byl sestrojen díky podpoře ze strany ČSOB už v roce 2006 v prostorách Pražského hradu. A rovnou se stal součástí výstavy Karel IV. – císař z Boží milosti. „Šlo o pokus vytvořit repliku středověkého šlapacího jeřábu s vyložením ramene v rozmezí 2,9 až 4,7 metru a nosností 700 kilogramů, který jsme společně s projektantem Vítem Mlázovským postavili tradiční technologií podle iluminace v Bibli Václava IV. Nezbývalo než doufat, že ilustrátor jeřáb zachytil věrně. Naštěstí pro nás se jeho kresba od reality příliš neodlišovala,“ podotýká Petr Růžička. „Zopakovali jsme všechny detaily, které se nám podařilo rozklíčovat, a ukázalo se, že stroj funguje ještě líp, než jsme si představovali. Obávali jsme se, že dřevěná ložiska budou mít problém se třením, ale nic takového se nestalo. Jeřáb fungoval bezvadně.
Navíc jsme přišli na to, že se může sám zvednout do potřebné pozice, protože je to závěsný fasádní jeřáb. Ostatně vzápětí jsme ho využili při opravách na hradech Točník a Kost, kde se osvědčil maximálně, protože zejména na věž hradu Kost nebylo možné dostat žádnou technologii kromě zmíněného rozebíratelného jeřábu,“ vrací se k úspěšnému projektu.
JEŘÁB NA FRANCOUZSKÉM HRADĚ GUÉDELON
Petr Růžička vzpomíná také na to, jak ho ve stejné době oslovili i realizátoři náročného projektu na severu Burgundie, kde se tehdy už devatenáctým rokem stavěl stejnými postupy jako ve 13. století nový hrad Guédelon. „Postavili jsme pro ně dvojče našeho jeřábu, jen trochu vylepšené. Moci vyrobit nejprve prototyp a pak všechny zkušenosti využít při další stavbě, to je skvělá příležitost, která má pro tvůrce nesmírnou cenu! Zmíněný jeřáb, který je doposud plně funkční, má za sebou letitý provoz s velmi dobrými výsledky. Během 1 500 provozních hodin vytahal 2 tisíce tun nákladu. Z toho je vidět, jakou má dřevěný stroj, o němž by kdekdo řekl, že nebude mít dlouhou trvanlivost, výdrž. Jediné, v čem tyto historické jeřáby nejsou konkurenceschopné, je rychlost. Ale tento hendikep je kompenzován spoustou jiných pozitiv!“ rozpovídá se tesařský mistr o projektu ve Francii. „Najednou zjistíte, že koncepce vytvořená tolik století před vámi je naprosto geniální. Že obrovská břemena je bez větší námahy schopno do výšky desítek metrů vyzvednout pár spolupracujících lidí. Že pokud se držíte historicky ověřených znalostí a nákresů a neuchýlíte se k používání novodobých obezliček, uspějete. A naopak. Že když takové obezličky použijete, děláte chybu. To se ukázalo v Guédelonu, kde nejprve měli k dispozici šlapací kolo navržené inženýry, kteří je vybavili kvalitními ložisky a různými jinými vymoženostmi současné doby. Kolo bylo hrozně těžké, takže ho používali málo, protože nejvíc práce jim dalo ho roztočit a udržet v pohybu. My jsme co nejvěrněji podle středověkého nákresu vyrobili kolo lehké, a to běželo skvěle.“
JEŘÁB PODLE DA VINCIHO
Další funkční středověký jeřáb, tentokrát velký portálový – otočný, byl postaven v souvislosti s restaurováním kamenné hlásky Jakobínka na hradě Rožmberk nad Vltavou. Při stavbě jeřábu ze smrkového, dubového a akátového dřeva v celkovém objemu zhruba 50 m3 se Petr Růžička tentokrát nechal inspirovat kresbami a plány Leonarda da Vinciho, v jehož skicáři je jeřáb označen jako revolvingový pootočný. Da Vinci jako učeň pracoval na výstavbě florentského chrámu Santa Maria del Fiore, kde podobné jeřáby v letech 1420 až 1434 používal Fillipo Bruneleschi při stavbě kopule. I replika tohoto stroje, zhotovená českým tesařem o 500 let později, se ukázala jako plně funkční a perfektně využitelná v náročných podmínkách stavby ve výšce. „Jeřáb, který je 14 metrů dlouhý a 7 metrů vysoký, byl na Jakobínce smontován na podzim roku 2017 ve výšce zhruba 40 metrů,“ upřesňuje Petr Růžička s tím, že instalace byla provedena na středověkém lešení, u jehož základových prahů byly piloty ukotveny rovněž původním způsobem pomocí historického beranidla. A dodává, že zachoval základní principy da Vinciho jeřábu, ale na rozdíl od jeho pákového mechanismu přidal obrovské pochozí kolo, s jehož pomocí se navíjí lano.
O obsluhu jeřábu s nosností až 500 kg se starají tři lidé, z nichž jeden vlastní chůzí pohání zmíněné dřevěné kolo. Nahoru se tak do třicetimetrové výšky na Jakobínce dostalo přes 23 tun materiálu v podobě kamenných krakorců, tesařských prvků pro konstrukci krovu a ochozu, střešní krytina, kámen a malta potřebná pro opravu věže. A dolů stejnou cestou putovala suť. Kromě jiného byl jeřáb použit při opravě středověké cihelné klenby, která ve tvaru kužele celou věž zastřešuje, a pro vyzdvižení chybějících kamenných krakorců – nosných kamenných článků nesoucích ve výšce 30 metrů dřevěný ochoz. „Jen pro představu, jak náš stroj pracuje: Čtyřistakilogramový krakorec jsme usadili do pozice k zazdění za 20 minut. Což je, myslím, solidní výkon. Najednou vidíte, že jde o zcela konkurenceschopné mašiny, jimiž by se člověk mohl nechat inspirovat k přemýšlení. Třeba o tom, jestli je nasazení novodobé techniky v každém případě nezbytné a smysluplné. Řekl bych, že nám postupy zvolené při zmíněných rekonstrukcích hradů ukázaly, že řadu věcí lze v mnoha oborech dělat ekonomicky výhodněji. Mám pocit, že současný přetechnizovaný svět má tendenci znevažovat a bourat staré stavby i principy a uvažovat o nich konzumně. A to je obrovská škoda pro lidstvo samotné,“ upozorňuje Petr Růžička.
Článek, který připravila reportérka Lenka Gulašiová, původně vyšel v časopise Střechy-Fasády-Izolace č. 9/2019.