Dne 5. července 2023 odvysílala Česká televize poslední díl seriálu Mistři starých řemesel, věnovaný tesařům. Vystoupil v něm skutečný MISTR TESAŘ, pan Petr Růžička. Bohužel šlo o poslední možnost vidět živě jeho zručnost a poslechnout si jeho vědomosti o tesařském řemesle. Pan Petr Růžička 29. května 2023 náhle odešel do tesařského nebe, ve věku 69 let.
Přestože toho pro tesařský obor tolik udělal, nebyl pan Růžička vyučen přímo v tomto řemesle. Vystudoval obor Nábytkářství na střední uměleckoprůmyslové škole a pomýšlel na další studium architektury. Zabránil mu ale jeho kádrový profil. Nakonec však nelitoval, protože díky tomu objevil řemeslo. Cesta od truhlařiny k tesařině a k experimentům s historickými technologiemi ovšem vůbec nebyla přímočará.
Začínal v projekčních ústavech, poté působil jako správce loděnice v Podolí, což mu umožnilo věnovat se jako instruktor svým zálibám: kanoistice, lyžování, skialpinismu a horolezectví. Vše se změnilo po jeho pokusu o emigraci, kdy jako nespolehlivý mohl dělat jen nočního vrátného. Zůstal mu přitom ale dostatek prostoru na koníčky, zejména horolezectví. Výškovými pracemi si začal i přivydělávat a po sametové revoluci tyto zkušenosti bohatě zúročil.
Všechno začalo na jaře 1990, kdy byl požádán o pomoc s výměnou trámu ve věžní kopuli gotického kostela ve Volenicích. Na místě se ukázalo, že bude třeba vyměnit takřka celou konstrukci. Tato první práce na historickém objektu mu změnila život. Vyškolil se zde v ruční tesařské práci i manipulaci se dřevem – věž totiž opravovali bez použití lešení. Mnohem podstatnější pro něj ale byl existenciální prožitek. Pohled z výšky na vesnici založenou ve 12. století ho přiměl vidět souvislosti, které zespoda nejsou patrné. Tento impulz byl tak silný, že ho přivedl ke studiu filozofie na Karlově univerzitě. Jenže po 4 letech dal před studiem zase přednost práci na věži, tentokrát ve Slavonicích. Zde už se rozhodl vyrobit osmibokou kónickou hrotnici „postaru“, tedy vytesat ji ručně.
V tu chvíli se prvotní plamínek zaujetí rozhořel trvalým plamenem. Rychle se z truhláře přerodil v tesaře a začal se věnovat historické a experimentální tesařině. Začal se hlouběji zajímat o historii řemesel obrábějících dřevo, experimentoval s historickým nářadím a historickými postupy. S hloubkou poznání přišlo zjištění, že všeobecná představa o naší civilizaci a její progresivitě ve veškerém konání, je nesmysl.
Po roce 1998 sedm let pracoval na jedné z největších tradičně řemeslných oprav v Evropě za posledních 50 let, tedy na opravě střešní konstrukce Karlštejna. I zde musel novátorsky promýšlet manipulaci s velkými celky bez použití těžké techniky, která se do obtížně přístupného terénu nemohla dostat. Petr Růžička během tohoto projektu navázal úspěšnou spolupráci s projektantem Vítem Mlázovským a založil stavební huť Ars Tignaria, která při opravách památek využívala autentické postupy.
Následoval přístupový most k hradu Krakovec, kdy použili výhradně autentické středověké postupy, a obnova krovů královského paláce na hradě Točníku. Zde přes počáteční nevoli úřadů nakonec použili repliku středověkého šlapacího jeřábu, který sestrojili na základě vyobrazení v Bibli Václava IV. „Při projektování jsem zjistil, že jeřáb je plně otočný, čili ukázalo se, že je koncepčně úplně moderní. A ještě jsme si stanovili hypotézu, že by se vlastně, když je klecový, měl i sám osadit. Vymyslel jsem postup a proběhl pěkný experiment, kdy se jeřáb vytáhl vlastní silou do třiceti metrů a tam se zafixoval na plášť zdiva,“ říkal o své práci v jednom z rozhovorů Petr Růžička.
Kromě zmíněných stěžejních realizací měl na svém kontě Petr Růžička celou řadu dalších aktivit a pozoruhodných projektů. Cenné jsou zejména jeho výchovné snahy, kdy zaučil několik generací mladých, takže většina dnešních tradičních tesařů jsou jeho žáci nebo žáci jeho žáků. Pokusil se také o reformu řemeslného vzdělávání zavedením tzv. školních staveb. Inspiroval rozmach výzkumu historických krovů, díky čemuž dnes máme po celé České republice na 800 datovaných a zdokumentovaných krovů. Byl spoluautorem nových tesařských spojů (rybinový/motýlkový svorník), určených pro opravy historických dřevěných konstrukcí, i konceptu trasologie tesařských seker. A mnoho dalšího…
Přestože život pana Petra Růžičky skončil náhle ve středním věku, dokázal toho tolik, co by jiným vystačilo na několik životů a nám na několik stran poutavého čtení. Ale i tato malá ukázka dokládá, jak výjimečným mistrem tesařského řemesla pan Růžička byl. Zcela v souladu s jeho neobyčejným životem proto proběhlo i poslední rozloučení v Chebu, které více než klasický pohřeb připomínalo demonstraci tesařské zručnosti.
Závěrem dejme slovo jednomu z učňů pana Petra Růžičky, který měl příležitost být mu hodně blízko a mnohé se od něj naučit. „Poznali jsme se na semináři, který měl na naší škole, kde kdysi sám studoval,“ říká Ondřej Protiva, dnes také zkušený tesař. „Díky tomu jsem se k němu dostal na praxi do Slavonic. Nebyl vyučený tesař a to mu dávalo volnost. Nezatížený tesařskými dogmaty mohl o věcech přemýšlel v širších souvislostech. Nejen, jak konstrukce bude ve finále držet, ale i jak se dřevo do své pozice dostane, jak se s ním bude manipulovat a jak se bude zabudovávat. Hodně mě tím ovlivnil. Každý den, když vezmu do ruky tesařskou sekeru, tak si na něj vzpomenu. Jeho lidská rovina však byla poněkud komplikovaná, takže pomocníci málokdy vydrželi dlouho. Naštěstí díky této skutečnosti po něm zůstalo velké množství následovníků z velkého množství lidí, kteří se po jeho boku vystřídali. Jeho zásluhou je dnes Česko velmocí historické tesařiny. V profesní rovině je úmrtí pana Petra Růžičky opravdu VELKÁ ZTRÁTA. Byl to určující člověk pro lidi v našich profesních drahách…“
Lidský život končí a zůstává vykonané dílo. V něm se nám bude umění pana Petra Růžičky připomínat trvale.
Foto: Archiv Ondřeje Protivy, Jiří Z. Jankovský