Když jsem na výstavišti v Praze viděla výstavu střešních prvků sbírky pana Richarda Mlýnka, vzpomněla jsem si na tašky se signaturou města Vídně ze starého domu složené na dvoře své maminky. A slíbila mu, že mu nějaký vzorek přivezu.
A to se stalo v úterý 10. března, kdy jsme s kolegou Tomášem Svobodou do Opavy vyjeli. Překvapivě pana Mlýnka zajímaly spíše bulharské tašky z bouraného starého domu mého synovce v Trenčíně. Typ písma, kterými jsou tyto tašky značené, podle všeho ještě nemá. A zabýval se i otázkou, jak se k nám tašky až z dalekého Bulharska na naše československé střechy dostaly a proč. No, to budeme muset ještě propátrat.
V současné době má pan Mlýnek ve svém Teguláriu úctyhodných 2 813 prozatím evidovaných exponátů. A já jsem se svým příspěvkem stala 236. osobou, která do sbírky přispěla (na což jsem patřičně hrdá). Celkem přispěli lidé z osmi států a tří kontinentů. Kromě Evropanů přispěl také jeden přítel z Austrálie a jeden z Kanady. To samotná sbírka exponátů má daleko bohatší původ. Jsou v ní střešní prvky z 26 států evropského kontinentu, z pěti států Asie, tří států Ameriky, dvou států Afriky a zastoupena je také Austrálie. Tolik statistika.
Vše začalo v Litomyšli
Zajímalo mě, jak se nápad začít sbírat tašky zrodil. „To bylo v létě 1996, když jsme dělali pro Královéhradeckou diecézi v Litomyšli. Když jsem zjistil, kolik je tam nádherně ručně vyrobených tašek na půdě a kolik jich je druhů, tak jsem neodolal a nějaké jsem si uložil. A pak už se to rozjelo,“ řekl pan Mlýnek a zavzpomínal na člověka, který stál u zrodu našeho časopisu, pana Jiřího Krmáška. „Byl tady u mě a jako první se mně zeptal, kdy jsem začal. A já nevěděl, musel jsem pátrat v paměti, hledat v dokumentech,“ usmál se a dodal: „Moje sbírka dokládá úctu k řemeslu, které bych chtěl takto uchovat…“
Opavská firma Mlýnek funguje dál
Od začátku byla jeho firma spojena s památkami a sakrálními stavbami. Opavská firma Mlýnek během 29 let fungování proslula skvělou kvalitou odvedené práce a je proto jen logické, že i když její majitel a zakladatel odešel loni do důchodu, značka Mlýnek funguje dál. Vytvořila si pověst experta na břidlici, což je tradiční materiál severní Moravy. „Je to trošku subjektivní pohled, protože už na jižní Moravě preferují spíše jiné střešní krytiny. Ale vždy platilo, že to, co se v regionu nachází, by se mělo používat,“ zamyslel se pan Mlýnek s odkazem na těžbu břidlice na severu Moravy.
On sám kromě tašek a střešních komponentů sbíral i vše, co bylo o tomto oboru napsáno. Na jednom instruktážním dnu s německou eternitkou se seznámil s Josefem Bordovským, který měl představu o vydávání časopisu se střechařskou tematikou. První rozhovor s Richardem Mlýnkem udělal první šéfredaktor Jiří Muladi a pak už jeho odborné články zdobily časopis Střechy-Fasády-Izolace v průběhu vycházení. Nikdo v republice neví o břidlici a její historii tolik, co on. A protože odebíral odborné stavební tituly také z Německa, může porovnávat. Podle jeho slov si náš časopis, ve kterém od roku 1994 zastával pozici člena redakční rady za řemeslo, vede velmi dobře.
Celý článek šéfredaktorky Anny Vidiševské si můžete přečíst v dubnovém vydání časopisu Střechy-Fasády-Izolace, které si můžete objednat formou předplatného nebo v online verzi na Floowie.cz, kde najdete také archiv časopisu.