Dům Kalich, původně nazývaný Dům pod bání, stojí na Mírovém náměstí v Litoměřicích a na své střeše nese neobvyklou vyhlídku – věž ve tvaru kalichu. Kalich, který se stal symbolem města, připomíná zdejší vinařskou tradici.
Původně pozdně gotický dům byl do renesanční podoby přestavěn v letech 1570 až 1580, a tehdy získal dnešní vzhled s kalichovitou bání. Poté, co se stal měšťanský dům Mrázů z Milešovky radničním domem, se ve věži Kalichu konávala zasedání městské rady. Městský úřad sídlí v domě i dnes a z věže je vyhlídkové místo.
Dominanta historického centra se může s dvaceti metry výšky a čtyřmi metry průměru směle hlásit o pozici největšího kalichu ve střední Evropě. Vešlo by se do něj přes 300 hektolitrů vína. Unikátní je věž i svou konstrukcí a v České republice nemá obdoby. Podobné konstrukce se vzácně dochovaly v Německu, Nizozemsku či Belgii, kde jsou součástí zámeckých věží, radničních i hanzovních domů. Litoměřický „kalich“ je tudíž nejvýchodnější dochovanou stavbou svého druhu na světě.
Stavební konstrukce historických domů informují o minulosti
Průzkum odhalil, že mladší krov, který je paradoxně vespodu, je z roku 1834. Na něm stojí mnohem starší věž a anály dokládají, že v průběhu let přestála zásahy blesku a také dělové střely během první slezské války v roce 1742. Všichni proto byli zvědaví, zda podrobný stavebněhistorický průzkum, který se k současné rekonstrukci pojí, doloží původnost konstrukcí. Po odebrání vzorků dřeva vyšlo najevo, že stromy použité na trámy byly káceny v zimě 1568/1569. To znamená, že stavba přestála 450 let bez zásadní proměny.
V průběhu těchto let ji ale poškodily nesystematické stavební zásahy, zejména úpravy realizované od šedesátých let minulého století. Při nich například byly renesanční a raně barokní malované stropy zavěšeny na ocelové profily a při jejich ukládání na zdivo došlo k vyřezání pozednic. Nové tesařské řešení proto musí zpátky svázat věnec pod věží. Také vše ostatní, co bylo poničeno dřívějšími neodbornými opravami, bude uvedeno do původního stavu. Jinak se ale krov vyměňovat nebude.
Plášť báně tvoří výrazně zahnutá žebra z jednoho kusu masivu, vyskládaná do konstrukce připomínající kostru lodě. Při průzkumu klasicistního krovu bylo zjištěno, že jeho prvky obsahují dlaby, které do konstrukce nepatří. Zkoumáním došli odborníci k závěru, že se jedná o vysekané vorové žabky, což signalizuje, že předci použili plavené dříví. Právě tohle zjištění iniciovalo myšlenku použít k opravě také dřevo z vorů plavených po řece.
Podstatou zvolené mokré cesty úpravy dřeva je postupné vyluhování některých živin proudící vodou. Dřevo tak lépe odolává dřevokaznému hmyzu a zůstává pružné. Stojatá kalná voda zase slouží jako penetrace a zpevňuje povrch dřeva. Při obou postupech získá dřevo žádoucí vlastnosti, které nové stavbě zajistí dlouhou trvanlivost. Podrobněji vše vysvětluje pan Oravec, majitel realizační firmy Tesařství Čenda: „Mokrou cestou úpravy dřeva v proudící vodě se postupně vyluhují škrob a cukr, které lákají dřevokazný hmyz. O takové dřevo by už například tesařík neměl mít zájem. Zároveň by dřevo mělo máčením ztratit přirozené pnutí, takže by nemělo praskat a kroutit se.“ Kvůli těmto přednostem stálo za to absolvovat náročný proces, velmi složitý jak po stránce technické, tak legislativní.
Celou reportáž o pravé tesařině si můžete přečíst v lednovém čísle časopisu Střechy-Fasády-Izolace. Aktuální číslo i další vydání časopisu si můžete objednat formou předplatného nebo v online verzi na Floowie.cz, kde najdete také archiv časopisu.